Ne, nezdá se vám to. Když dnes vyjdete ven a zahlédnete holky v crop topech, s vyčesaným culíkem na temeni a rtěnkou v odstínu hnědé čokolády, máte pocit, že se stroj času fakt povedl. Móda devadesátých let je zpět. A nevypadá to, že by se jen tak sbalila a šla domů.
Kdo to celé spustil? Zčásti můžou za retro vlnu TikTok a generace Z, která objevila kouzlo VHS estetiky, digitálních foťáků z elektrošrotu a šusťákových bund po tátovi. Ale trend si rychle získal i nás ostatní – možná právě proto, že v sobě nese víc, než jen oblečení. Je to návrat k době, kdy jsme neměli nonstop notifikace, selfie filtry ani FOMO. Jen walkman, voňavku Impulse a chuť žít.
Co přesně teď frčí?
- Džínovina na všechny způsoby. Od lacláčů po extra široké džíny s rozparkem. K tomu mikina s kapucí a pocit, že jste zpátky v roce 1997.
- Mini batůžky. Čím menší, tím stylovější. Ideálně se zlatým zipem a přívěskem. Ano, vlezou se tam maximálně klíče a jedna žvýkačka, ale kdo by řešil praktičnost?
- Tmavá kontura a světlá rtěnka. Kdysi kosmetický hřích, dnes ikona. A překvapivě – když se udělá decentně – vypadá fakt dobře.
- Plastové doplňky. Pružinky do vlasů, pukačky, náramky, co vypadají jako ze žvýkačkového automatu. Čím dětinštější, tím víc trendy.
- Boty na platformě. Buffalo styl nebo jejich levnější sestry? Hlavně, že dělají krok těžký jako cihla a postavu jako z videoklipu Spice Girls.
A co když vám je 30+?
To je ta nejlepší zpráva. Zatímco mladší se do devadesátek oblékají jako do kostýmu, vy jste je zažili. Máte výhodu autenticity! Váš vytahaný svetr z roku 1996 není retro – je to ORIGINÁL. A co víc, můžete si vzít z trendu jen to, co vám sedí.
Nemusíte běžet koupit sametový chokr, pokud se v tom cítíte jak v obojku. Nejde o kopírování, ale o radost. Móda devadesátek je hravá, barevná a bez předsudků. Pamatujete, jak jsme kombinovali vše se vším a bylo to jedno? Přesně to se vrací.
Proč se toho nebát?
Protože i když to může vypadat jako krok zpět, ve skutečnosti je to skvělý restart. Na chvíli si oddechnout od ultra minimalistických trendů, od neustálého ladění všeho do béžova a být prostě zase trochu „crazy“. Dovolit si být barevná, výrazná a svá.
A kdo ví – třeba si znovu pustíte Tamagotchi, naučíte se zas psát vzkazy ručně a přestanete se bát, že bez každodenního selfie ztratíte identitu. Možná právě díky devadesátkám najdeme kousek sebe, co jsme cestou ztratili.
