Když mi kamarádka s leskem v oku vyprávěla, jak si „vyčistila hlavu“ tím, že si na týden vypla veškeré notifikace, řekla jsem si, že to taky zkusím. Pět minut poté jsem si ale uvědomila, že netuším, co bych dělala, kdyby mi někdo napsal a já to nezjistila hned. Každopádně jsem to nevzdala. Tady je můj deník.
Den 1 – Stihla jsem si všimnout, že mám ruce
Ještě než jsem vstala z postele, sáhla jsem automaticky po mobilu. Notifikace nikde. Nic necinklo. Nikdo nic nelajknul. Prázdno. Pocit paniky. Ale víte co? Umyla jsem si vlasy, aniž bych je pětkrát předtím vyždímala kvůli „jen se kouknu na zprávy“. Najednou jsem měla čas.
Den 2 – Opravdu mám doma kytky
Zjistila jsem, že mám fíkus, který jsem tři týdny nezalila, protože mě pořád něco „pingalo“. Když na vás nikdo nebliká z rohu displeje, máte čas zvednout oči a kouknout se kolem. Udělala jsem si čaj. Sama. Bez podcastu, bez Reels, bez „běžícího šumu“.
Den 3 – Nikdo mě nemá rád?
Ticho. Totální ticho. Žádná zpráva, žádný srdíčko, žádný zvuk. Uvědomila jsem si, jak moc jsem si zvykla být ujišťovaná, že „mě svět vnímá“. V ten den mi nikdo nic nenapsal. Možná napsal, ale já to nevěděla. A to je děsivější než horor.
Den 4 – Mám konečně myšlenku
Poprvé po dlouhé době mě napadla originální myšlenka. Seděla jsem v tramvaji a místo scrollování jsem prostě přemýšlela. Ne o tom, kdo co postnul, ale třeba o tom, proč se lidé dívají do země, když brečí. Moje hlava si po letech zapnula vlastní notifikace.
Den 5 – Dávám do pořádku složky v počítači
Zní to jako nuda? Možná. Ale věděla jste, že máte v „stažených souborech“ ještě fotky z roku 2016? Všechno jsem protřídila, přejmenovala, smazala. Tohle je čistka, o jaké si Marie Kondo může nechat zdát.
Den 6 – Návštěva v reálném světě
Bez notifikací jsem se domluvila s kamarádkou po staru – zavolala jsem jí. Ano, telefonovala jsem! Došlo k fyzickému setkání. Mluvily jsme. Smály jsme se. Nikdo u toho nečuměl do mobilu, protože… on prostě neměl důvod.
Den 7 – Pokušení a návrat
Poslední den. Pokušení vrátit se ke klasickému režimu bylo silné. Ale zároveň – necítila jsem potřebu. Mobil byl zase jen nástroj, ne moje druhé srdce. Po týdnu ticha jsem si uvědomila, kolik toho denně nevnímám, protože vnímám displej.
