Miluješ ten pocit, když si odškrtneš úkol. Máš aplikace na plánování, tabulky, připomínky, barvičky… Jenže místo klidu máš pořád sevřený žaludek a místo radosti jen další úkol. Co když za tvou únavou nestojí lenost – ale právě ty “dobré” návyky?
Neumíš nic udělat jen tak pro zábavu
I knížka musí být “užitečná”. I běhání “měřitelný”. I večer “produktivně využitý”. Ale když si všechno neustále spojuješ s výkonem, pomalu zapomeneš, jaký je to pocit – jen tak žít.
Plánuješ tak moc, že tě děsí každý neplánovaný moment
Tvůj diář je přeplněný. Každá minuta má účel. Jenže život není excelská tabulka – je to živý chaos. A když se cokoliv zvrtne, jsi paralýzou neschopná cokoli užít.
Děláš víc věcí najednou a říkáš tomu multitasking
Uklízíš, posloucháš podcast, odpovídáš na zprávy a přitom se snažíš “relaxovat”? Výsledkem je, že neděláš pořádně ani jedno – a mozek ti pípá jako přehřátý počítač.
Odpočinek si musíš “zasloužit”
Dokud nemáš čistý byt, odpovězené maily a splněné všechny úkoly, nemáš nárok si sednout. Jenže… úkoly nikdy nekončí. A tak se stává, že tvůj odpočinek nikdy nezačne.
Tvůj den začíná tlakem, ne radostí
První věc ráno? Mobil. Kalendář. Mail. To tě okamžitě hodí do režimu “musím”. Co kdyby sis ale první dvacet minut dovolila jen být? Bez výkonu. Bez hrdinství. Jen se sebou.
