Ani si toho nevšimneš. Začneš být “praktická”, “rozumná” a “zodpovědná” – a než se naděješ, tvoje dny vypadají jak kopie. Rutina, úkoly, únava. Někde cestou ses přestala bavit. Ne vinou práce nebo věku. Ale proto, že sis nechala vnutit zvyky, které ti pomalu vysávají jiskru.
Všechno musí mít smysl
Malování? Proč, když z toho nic nebude? Procházka? Jen když započítám kroky. Film? Jen když má “hlubokou myšlenku”. Jenže tímhle přístupem si postupně zakážeš všechno, co tě kdy naplňovalo jen tak – pro radost.
Stydíš se za to, co tě baví
Baví tě anime, fantasy, obří plyšáci, sledování zahradních proměn nebo tanečky na TikToku? Fajn! Přestaň se přizpůsobovat tomu, co považuje svět dospělých za “normální”. Tvoje radosti nejsou dětinské – jsou tvoje.
Děláš pořád to samé, protože “to funguje”
Máš své jistoty, jasně. Ale bez změny začne mozek vadnout. Není potřeba se hned stěhovat do Norska – někdy stačí jiná kavárna, jiná cesta z práce, jiná playlist.
Neumíš se nudit
Jakmile nemáš co dělat, okamžitě saháš po mobilu. Jenže nuda je inkubátor kreativity. Tam se rodí nápady, sny, nová chuť do života. Zkus si občas sednout na gauč a prostě… čumět.
Ignoruješ vnitřní výkřik “chci něco jinýho”
Cítíš, že bys chtěla zkusit jinou práci, jiný styl, jiný rytmus života. Ale potlačíš to. Protože “je to teď stabilní”. Jenže přesně tahle ignorace vlastních potřeb vede k tomu, že se ráno probudíš a zjistíš, že už se na nic netěšíš.
